39 www.dnymladychinternistu.cz | 40. DNY MLADÝCH INTERNISTŮ OLOMOUC | 1.–2. června 2023 síců po GK bez následného podání RTX. RTX byl podán 28 KR pacientům v kumulativních dávkách 100–400 mg. Aktivita onemocnění byla posuzová‑ na dle 7bodové škály (CAS). Porovnávané skupiny KS a KR pacientů se nelišily ve věku, pohlaví ani statutu kouření. Hodnoty CAS byly vyšší ve sku‑ pině KR pacientů oproti KS pacientům; před GK o 1 a po GK o 2 (medián, p = < 0,0001), pokles byl signifikantní v obou skupinách. Optimální cut‑off hodnotou rozlišení KR a KS pacientů je dle ROC analýzy CAS po GK ≥ 1,5, AUC = 0,82, SE = 0,64, SP = 0,86. U 28 KR pacientů došlo v mediánu 102 (průměr 296) dní po podání GK k reaktivaci EO a podstoupili pak léčbu RTX. Průměrné CAS po podání RTX bylo 2,1 a postupně klesalo po 3, 6, 9 a 12 měsících na průměrnou hodnotu 0,25. Průměrná délka sledování pacientů po podání RTX byla 968 (medián 809) dní. 4 z těchto pacientů podstoupili dekompresi mezi pulzy GK a RTX, u 5 pacientů byla kvůli absenci odpovědi provede‑ na dekomprese 3–6 měsíců po RTX. Identifikace kortikorezistentních pacientů, profitujících z účin‑ ných léků druhé linie, by mohla být na základě hodnoty CAS ≥ 1,5 po podání GK. Rituximab je dobře tolerovaným lékem druhé linie a i v nízké dávce má dlouhodobý pozitivní efekt dokumen‑ tovaný postupným a dlouhodobým poklesem CAS. U pacientů, jejichž EO po podání RTX ve druhé linii stále vykazuje vysokou aktivitu a/nebo je přítomno závažné zrakové postižení, by měla být zvážena dekomprese orbit. Podpořeno z programového projektu Ministerstva zdravotnictví ČR s reg. č. NU21J-01-00017, RVO (FNOL, 00098892) a grantem IGA_LF_2023_002. Amiodaronem indukovaná tyreotoxikóza Lysková L., Schovánek J. III. interní klinika – nefrologická, revmatologická a endokrinologická LF a FN Olomouc Amiodaron patří mezi nejúčinnější antiaryt‑ mika, ale zároveň se řadí mezi jedny z nejtoxič‑ tějších léčiv zejména pro svůj dlouhý eliminační poločas. Vzhledem k vysokému obsahu jódu také často ovlivňuje funkce štítné žlázy. Pacientům léčeným amiodaronem by se proto měly pravi‑ delně kontrolovat hodnoty TSH, fT4 a fT3, které upozorní na případný rozvoj amiodaronem indu‑ kované tyreopatie (AIT). Rozlišujeme dva patofy‑ ziologické mechanismy vedoucí k rozvoji AIT. Pro typ I je charakteristická hypersekrece hormonů štítné žlázy při přetížení jódem u již autonomně fungujícího orgánu (laboratorně průkaz protilá‑ tek proti štítnici). Typ II je typický nadměrným uvolňováním preformovaného hormonu do oběhu při destrukci folikulů u amiodaronem navozené tyreoiditídy (protilátky jsou negativní). Existují také formy smíšené, kde se uplatňují oba mechanismy. Samotná diagnostika AIT je pak založena na kombinaci klinických, laboratorních a zobrazovacích metod. Terapií volby AIT typu I jsou tyreostatika, v případě typu II pak kom‑ binace tyreostatik s glukokortikoidy v různých režimech. Dlouhodobé užívání kortikosteroidů a tyreostatik vyvolává významné nežádoucí účinky a nemusí dosáhnout kýženého efektu, proto lze dle doporučených postupů doplnit léčbu lithiem. Při neadekvátní odpovědi na far‑
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=