SBORNÍK ABSTRAKT - 40. dny mladých internistů

55 www.dnymladychinternistu.cz | 40. DNY MLADÝCH INTERNISTŮ OLOMOUC | 1.–2. června 2023 onemocnění ledvin, 14 % neuropatie, 1,5 % diab. noha). Průměrný HbA1c byl 57 ± 12 mmol/ mol, GMI 53 ± 9 mmol/mol a čas strávený v cí‑ lovém rozmezí (TIR) 65 ± 17 %. Dle HGI byli pacienti pro další vyhodnocení rozděleni do tercilů na „vysoké“ (HGI+; 6,1–43,5), „střední“ (HGI0; -0,1–6,1) a „nízké glykátory“ (HGI-; -16,9– (-0,1)). Skupiny se lišily v HbA1c (68 ± 12, 55 ± 8 a 49 ± 9 mmol/mol, p < 0,0001), TIR (60 ± 18, 68 ± 16 a 67 ± 19 %, p < 0,005), výšce (173 ± 10, 172 ± 8 a 176 ± 10 cm, p < 0,005), hmotnosti (76 ± 14, 75 ± 14 a 81 ± 17 kg, p < 0,01) a věku (45 ± 16, 44 ± 13 a 38 ± 12 let, p < 0,001). Naopak se nelišily délkou trvání diabetu (18 ± 13, 16 ± 11 a 15 ± 11 let, NS), celkovou denní dávkou inzu‑ linu (50 ± 22, 44 ± 17 a 49 ± 23, NS), GMI (55 ± 11, 52 ± 7 a 53 ± 8 mmol/mol, NS) a BMI (25 ± 4, 25 ± 4 a 26 ± 5 kg/m2, NS). Pacienti s diabe‑ tickými komplikacemi měli oproti osobám bez komplikací významně vyšší HGI 6,7 (-9,1–43,5) vs. 2,9 (-16,9–36,3), p < 0,0005. Závěr: Naše práce ukazuje HGI jako marker interindividuální variability glykace, který vysvět‑ luje v praxi občas pozorovaný nepoměr mezi HbA1c odhadovaným z kontinuální monitorace glukózy a laboratorně změřeným HbA1c. Zvýšený HGI u pacientů s komplikacemi podporuje před‑ stavu o nepříznivém vlivu glykace v patogenezi diabetických cévních změn. Práce byla podpořena grantem RVO­ ‑VFN64165. Porovnání efektu léčby autologními kmenovými buňkami a konservativní léčby u diabetiků s chronickou končetinu ohrožující ischémii – randomizovaná kontrolovaná studie Sojáková D.1,2, Husáková J.1,2, Fejfarová V.1, Wosková V.1, Jarošíková R. 1, Dubský M.1,2 1Centrum diabetologie, Institut klinické a experimentální medicíny Praha 21. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha Východiska: Autologní buněčná terapie (ACT) je už řadu let využívaná u pacientů s chro‑ nickou končetinu ohrožující ischemií (CLTI), u kte‑ rých není možné provést revaskularizační výkon (no‑option CLTI). Na našem pracovišti v Centru diabetologie IKEM proběhla randomizovaná stu‑ die, kde byl porovnávaný účinek ACT u diabetiků s CLTI v porovnání s konzervativním postupem (standard therapy – ST). Metodika: Pacienti byli v rámci studie ran‑ domizováni na skupinu léčenou ACT (n = 21) a na skupinu léčenou konzervativně (n = 19). Při ACT jsme využili mononukleární frakci buněk kostní dřeně (BMMNC) získaných z 250 ml odebrané kostní krve z lopaty kosti kyčelní, po separaci se pak BMMNC aplikovaly intramuskulárně do svalů bérce a do okolí defektu. Efekt léčby byl hodnocen dle vyšetření transkutánní tenze kys‑ líku (TcPO2) a počtem pacientů se zhojeným defektem. Stupeň bolesti byl posuzován podle Visual Analogue Scale (VAS). V obou skupinách byl sledován počet amputačních výkonů a délka

RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=